Plánování serverů DNS

Plánování a instalace serverů DNS v síti zahrnuje ověření několika aspektů sítě a požadavků na kapacitu serverů DNS, které v této síti chcete používat. Při plánování kapacity serveru DNS je vhodné vzít v úvahu například následující otázky:

• Kolik zón bude pravděpodobně server DNS načítat a hostit?
  
  
• Jak velké jsou jednotlivé zóny, které server bude načítat za účelem provedení služby (na základě velikosti souboru zóny či počtu záznamů o prostředku použitých v zóně)?
  
  
• Kolik rozhraní má být v případě serveru s více adresami povoleno pro příjem a obsluhu klientů služby DNS na každé z připojených podsítí serveru?
  
  
• Kolik celkových či všeobecných dotazů DNS od všech svých klientů bude server přijímat a řešit?
  
  

V mnoha případech může přidání paměti RAM serveru DNS poskytnout značně výrazná zlepšení výkonu. To je způsobeno tím, že služba DNS Server při spuštění úplně načítá všechny své nakonfigurované zóny do paměti. Pokud server načítá a pracuje s velkým množstvím zón a často u klientů zóny dochází k dynamickým aktualizacím, může situaci zlepšit přidání paměti.

Je třeba mít na paměti, že při obvyklém provozu vyžaduje server DNS následující velikosti systémové paměti:

• Přibližně 4 MB paměti RAM jsou využity ke spuštění serveru DNS bez zón.
  
  
• Každá přidaná zóna či záznam o prostředku vyžaduje další paměť serveru.
  
  
• Odhaduje se, že přidáním každého záznamu o prostředku do zóny serveru spotřebujete přibližně 100 bajtů paměti serveru.
  
  Pokud je na server přidána například zóna obsahující 1000 záznamů o prostředku, bude vyžadovat přibližně 100 kB (kilobajtů) paměti serveru.
  
  

Při plánování parametrů serverů DNS se seznamte s výsledky ukázkových testů výkonu serveru DNS provedených vývojovými a zkušebními týmy služby DNS. Vedle toho můžete konfigurovat čítače parametrů serverů DNS používané nástroji pro sledování. Pomocí těchto nástrojů pak můžete měřit výkon místní konfigurace služby DNS.

	Důležité informace
	Uvedená doporučení nejsou určena ke stanovení maximálního výkonu či omezení serverů DNS. Získané hodnoty jsou pouze přibližné a mohou být ovlivněny typem záznamů o prostředku přidaných do zón, počtem záznamů o prostředku se stejným názvem vlastníka a počtem zón používaných na konkrétním serveru DNS.

Servery DNS se většinou instalují do všech řadičů domény. Pokud však máte důvod nenasadit servery DNS do každého řadiče domény, můžete umístění serverů DNS zvolit pomocí následujících pokynů.

Servery DNS přidejte na místo sítě, ke kterému mají přibližně rovnocenný přístup všichni klienti. Obvykle je nejvhodnější použít server DNS v každé podsíti. Při rozhodování o optimálním umístění serveru DNS zvažte několik následujících otázek:

• Pokud server DNS nasazujete tak, aby odporoval službu AD DS, slouží počítač se serverem DNS také jako řadič domény nebo bude řadičem domény v budoucnu?
  
  
• Jestliže server DNS přestane reagovat, jsou jeho logičtí klienti schopni získat přístup k alternativnímu serveru DNS?
  
  
• V případě, že je server DNS umístěn v podsíti, která je pro některé jeho klienty vzdálená, jaké jiné servery DNS či možnosti překladu názvů jsou k dispozici, pokud směrované připojení přestane reagovat?
  
  

Například pokud máte směrovanou síť LAN a relativně spolehlivé vysokorychlostní spojení, budete pravděpodobně moci použít jeden server pro větší oblast sítě s více podsítěmi. Pokud máte vysoký počet uzlů klientů v jedné podsíti, bude vhodnější přidat do podsítě více serverů DNS, které budou poskytovat funkce zálohování a převzetí služeb při selhání v případě, že upřednostňovaný server DNS přestane reagovat.

Při určování potřebného počtu serverů DNS vyhodnoťte vliv zónových přenosů a dotazů DNS na pomalejších spojeních v síti. Systém DNS (Domain Name System) má sice přispět k omezení všesměrového provozu mezi lokálními podsítěmi, vytváří však určitý provoz mezi servery a klienty, který je třeba zhodnotit, a to zejména v případě, že jsou servery DNS v prostředích místní sítě LAN a rozlehlé sítě WAN se složitým směrováním.

Zvažte vliv zónových přenosů na pomalejší připojení, například připojení obvykle používaná pro připojení sítě WAN. Přestože služba serveru DNS podporuje přírůstkové zónové přenosy a klienti a servery DNS mohou ukládat do mezipaměti nedávno použité názvy, může být někdy řešení otázek zatížení poměrně obtížné, zejména pokud jsou intervaly zapůjčení služby DHCP (Dynamic Host Configuration Protocol) zkráceny a dynamická aktualizace je proto prováděna častěji. Jednou z možností práce se vzdálenými místy v případě připojení sítě WAN je instalace serveru mezipaměti služby DNS v takových umístěních.

U většiny instalací je vhodné mít alespoň dva serverové počítače jako hostitele pro každou ze zón DNS zajišťující odolnost proti chybám. Při konečném rozhodování o počtu používaných serverů nejprve vyhodnoťte potřebnou míru odolnosti proti chybám v síti.

Pokud je používán pouze jediný server DNS v malé místní síti v prostředí s jednou podsítí, lze tento jediný server konfigurovat tak, aby simuloval primární i sekundární server zóny.