Softwarové směrovače RRAS lze používat v sítích s nejrůznějšími topologiemi a konfiguracemi. Toto téma pojednává o třech typických situacích směrování.
Scénář jednoduchého směrování
Na následujícím obrázku je zobrazena struktura jednoduché sítě se serverem RRAS, který zajišťuje propojení dvou segmentů místní sítě LAN (sítě A a B). V tomto případě není třeba používat směrovací protokol, protože směrovač je přímo připojen ke všem sítím, kterým má předávat pakety. Směrovače automaticky nakonfigurují směrování do sítí, k nimž jsou přímo připojeni.
Použití několika směrovačů
Na následujícím obrázku je zobrazen složitější případ využití směrovačů. V tomto případě je třeba propojit tři sítě (A, B a C) pomocí dvou směrovačů (1 a 2). Směrovač 1 je připojen k sítím A a B, směrovač 2 k sítím B a C. Směrovač 1 musí směrovači 2 předat informaci o tom, že má k dispozici přístup k síti A prostřednictvím směrovače 1, a směrovač 2 musí směrovači 1 předat informaci o tom, že má k dispozici přístup k síti C prostřednictvím směrovače 2. Výměna těchto informací probíhá pomocí směrovacího protokolu, například protokolu RIP (Routing Information Protocol) používaný pro protokol IPv4.
Komunikuje-li uživatel v síti A s uživatelem v síti C, počítač uživatele v síti A předává pakety směrovači 1 a ten pak směrovači 2, který zajistí jejich přenos do cílového počítače uživatele v síti C.
Použití směrovacích protokolů není nutné, pokud správce sítě zadá do směrovacích tabulek směrovače 1 a 2 statické trasy. Tento způsob směrování však není vhodný pro rozsáhlejší sítě a špatně se přizpůsobuje změnám v topologii těchto sítí.
 | Poznámka |
Tato verze systému Windows podporuje pouze statické směrování pro protokol IPv6 (Internet Protocol verze 6). |
Scénář směrování vyžádaného volání
Na následujícím obrázku je zobrazena konfigurace propojení sítí využívající směrovač s vyžádaným voláním. Sítě A a B jsou od sebe geograficky odděleny a vzhledem k množství dat, která jsou mezi nimi přenášena, by nebylo ekonomicky výhodné spojovat je pomocí vyhrazeného propojení WAN. Mezi směrovači 1 a 2 lze vytvořit připojení prostřednictvím běžné telefonní linky a modemů zapojených na obou stranách (nebo pomocí jiného typu propojení, jako jsou například linky ISDN). Potřebuje-li počítač v síti A komunikovat s počítačem v síti B, naváže směrovač 1 připojení se směrovačem 2. Toto připojení je udržováno pouze po dobu výměny paketů. Po určité době nečinnosti směrovač 1 připojení ukončí, takže nevznikají zbytečné náklady na připojení.
